Přeskočit na: Navigaci, Obsah, Vyhledávání


Současné možnosti léčby cukrovky. Část čtvrtá: Inzulíny a jiné injekční léky

Nová léčba
Publikováno: 2011-08-19 Přečteno: 10715 Vytisknout

Jak inzulínová léčba, tak i injekční aplikace jsou opředeny spoustou mýtů, polopravd a lží. Doufám, že následující fakta zprůhlední celou situaci.

Již jsme se na stránkách Života a cukrovky postupně seznámili s těmito možnostmi léčby cukrovky: 1. dietní a režimová opatření, 2. fyzická aktivita a 3. perorální antidiabetika („tabletky"). Nyní se dozvíme více o aplikaci inzulínů a jiných léků, které nelze podat jinak než injekčně. Již opakovaně bylo řečeno, že nelze jeden druh léčby vynechat, protože všechny součásti jsou důležité.

Inzulíny a nová moderní antidiabetika, která se aplikují injekčně
Při tomto typu léčby je nutné trvalé dodržování diety, režimových opatření a přiměřené fyzické aktivity. Cílem zůstává schopnost snížit a normalizovat hladinu krevního cukru při plnohodnotné kvalitě života.

Základní informace, která byste měli vědět:
Většinu pacientů s cukrovkou tvoří pacienti s diabetem mellitem 2.typu, kteří mají většinou dostatek inzulínu, alespoň po větší část doby trvání choroby, ale buď již selhaly všechny dostupné možnosti léčby a kompenzace je stále neuspokojivá či se jejich slinivka natolik vyčerpala, že dochází k postupnému ubývání vlastního inzulínu. Rovněž to mohou být jiné příčiny vedoucí k nutnosti léčby pomocí inzulínu (pacienti např. netolerující určitý typ antidiabetik apod.). Naproti tomu diabetici 1. typu nemají žádný vlastní inzulín a jsou na podávání inzulínu životně závislí.

Každý člověk potřebuje inzulín celý den, celých 24 hodin.

Podání inzulínu snižuje hladinu krevního cukru ( téhož lze dosáhnout fyzickou aktivitou )
Nedostatek inzulínu hladinu krevního cukru zvyšuje (stejně tak požití jídla a sladkých tekutin)

Inzulín je nutno podat do podkoží ( odkud se vstřebává postupně), lze i žilně u akutních stavů, většinou v nemocnici

Inzulíny lze dělit dle různých hledisek:
1) dle původu
1a) zvířecí inzulíny se v naší republice již několik let nepoužívají, dříve se vyráběly z vepřových nebo hovězích slinivek
1b) lidské inzulíny (humánní) - vyráběné uměle
1c) inzulínová analoga - geneticky upravená tak, že mají výhodně ovlivněnou rychlost vstřebávání a délku působení inzulínu

2) dle nástupu účinku a jeho délky
2a) rychle působící - podávají se před jídlem, účinek nastupuje do 10-30 minut, maximum účinku je za 30-90 minut, délka trvání je 2-6 hodin, tyto inzulíny je možno podat i žilně (Humulin R, Actrapid, Insuman Rapid, Humalog, NovoRapid, Apidra)
2b) středně rychle působící - tyto inzulíny jsou obvykle navázány se zinečnatými ionty nebo s protaminem, nelze je aplikovat žilně, pouze podkožně, doba trvání účinku je obvykle 11 hodin i déle, max. 24 hod. a pacient nemusí bezprostředně po aplikaci takového inzulínu jíst, musí však zachovat běžný denní přísun potravin (Humulin N, Insulatard, Insuman Basal)
2c) „mixované" inzulíny - jsou směsi rychle působícího inzulínu a středně rychle působícího, jejich účinek je od 10 do 20 hodin, výhodou je ve většině případů podání „jen" dvakrát denně (Humulin M3, Insuman Comb 15, 25, 30, 50, Mixtard 10, 20, 30, 40, 50, Humalog Mix 25 nebo 50, NovoMix 30, 50, 70)
2d) dlouze působící - tyto inzulíny jsou opět určeny pouze pro podkožní aplikaci, jejich účinek je 24 hod. někdy i déle (Lantus, Levemir)
Domnívám se, že by každý pacient měl vědět jaký typ inzulínu má, jak dlouho působí a jestli se musí bezprostředně po jeho aplikaci najíst.

Cílem léčby nejen pomocí inzulínu je uspokojivá kompenzace hladiny cukru v krvi, dosažení hodnot lačné glykémie v optimálním rozmezí 4-6,0 mmol/l, zvýšení glykémie po jídle do 7,5 mmol/l (to je ideál, nikoliv většinou skutečnost), minimální výkyvy hodnot glykémií, omezený počet hyperglykémií (vysoké hodnoty hladin krevního cukru) a hypoglykémií (nízké hodnoty hladin krevního cukru).
Možnosti taktiky léčby pomocí inzulínů jsou velmi rozmanité a různorodé, i když jsou určitá zažitá schémata. Podrobnosti o možnostech a místech aplikace, aplikačních technikách a komplikacích bude brzy uveřejněno v článku „Jak si správně aplikovat inzulín".

Nejčastější inzulínové režimy:
1) Konvenční inzulínový režim:
Tato strategie spočívá v aplikaci inzulínu v jedné maximálně dvou denních dávkách. Je určena pro pacienty s cukrovkou 2. typu, vyjímečně u pacientů s diagnózou cukrovky 1. typu na začátku vzniku choroby při zbytkové sekreci vlastního inzulínu. Používají se buď střednědobý nebo dlouhodobý inzulín nebo mixované inzulíny a často v kombinaci s léčbou tabletkami (perorálními antidiabetiky).
2) Intenzifikovaný inzulínový režim:
Tato taktika léčby spočívá v aplikaci třech denních dávek krátkodobého inzulínu před hlavními jídly a jedné denní dávce středně nebo dlouze působícího inzulínu večer či na noc, ale je možnost podání i v jinou denní dobu např. ráno. Tato léčba napodobuje fungování vyplavování inzulínu u zdravého jedince, je určena samozřejmě pacientům s cukrovkou 1. typu nebo pro pacienty s cukrovkou 2. typu se selháním ostatní léčby, při komplikacích cukrovky (onemocnění ledvin, očí, nohou, srdce, po cévních mozkových příhodách, atd.), výhodou je většinou velmi dobrá kompenzace, možnost flexibilně se přizpůsobit množství jídla nebo fyzické aktivitě, nevýhodou je aplikace víckrát denně čili určité nepohodlí pro pacienta.

Pacienti často spojují závažnost onemocnění s nutností aplikace inzulínu, což je není pravda. Další mylná představa je, že když si jednou začnou aplikovat inzulín, že je to už navždy. Když pacient zhubne, ať z jakékoliv důvodu, např. 20 kg, situace se zásadně změní a pokud byl léčen inzulínem, s největší pravděpodobností bude moci tuto léčbu vysadit, apod. Proto je důležité chodit na pravidelné kontroly k Vašemu lékaři nebo ho kontaktovat při změně i mimo plánovanou návštěvu.

Nová moderní antidiabetika, která se musí aplikovat jen injekčně
Do této skupiny patří tzv. inkretiny, zatím jsou k terapii používány exenatid a liraglutid. Inkretiny obecně jsou hormony vylučované buňkami v zažívacím ústrojí, zvyšují se po příjmu potravy a jejich vlivem se více vylučuje inzulín, zvyšují pocit sytosti, snižují tělesnou hmotnost, příznivě působí na B-buňky slinivky, které vyrábějí inzulín, takže snižují hladinu glykémie v těle.
Exenatid se musí aplikovat 2x denně, ráno a večer, 30-60 minut před jídlem, vždy do podkoží . Aplikace se provádí předplněným perem, u kterého měníme jehličky. Výhodou tohoto léku je ovlivnění glykémií před, ale i po jídle.
Liraglutid se aplikuje 1x denně opět přeplněným aplikátorem, opět s vyměnitelnou jehličkou. Ovlivňuje spíše hodnoty glykémií před jídlem. Tento lék se nemusí se vázat k jídelnímu režimu pacienta.
U citlivě reagujících jedinců bývá výrazná redukce váhy a zlepšení kompenzace jak po exenatidu tak i po liraglutidu. Nelze užívat oba léky dohromady, lze buď první nebo druhý, je ale možno je kombinovat s perorálními antidiabetiky (tabletkami) - viz článek „Současné možnosti léčby cukrovky - 3.část: Perorální antidiabetka". Tyto léky nemůžeme podat pacientům s těžším onemocněním zažívacího traktu a ledvin, mohou u některých způsobovat pocit na zvracení eventuálně zvracení, průjmy, zažívací obtíže. V současné době je jejich předpisování ze stran pojišťoven velmi omezeno.
Dalším krokem kam se ubírá výzkum léků z této skupiny, jsou léky, které by se podávaly jednou týdně či měsíčně, dále kombinační léky z této skupiny s dlouhodobě působícím inzulínovým analogem apod.

Zatím neexistuje lék, který by vyléčil cukrovku. Bez dodržování režimu a vyvážené stravy žádný lék nezpůsobí zázrak s váhou ani kompenzací diabetu. Nezbytnou podmínkou úspěchu je spolupráce pacienta s lékařem, výhodou je selfmonitoring glykémií (měření pomocí glukometru sám sobě) - viz článek „Kontrola diabetu pomocí selfmonitoringu", dnes u nás dostupný každému.








Navigace: