Přeskočit na: Navigaci, Obsah, Vyhledávání


Aspartam: vše, co potřebujete vědět

Výživa a recepty
Publikováno: 2013-03-04 Přečteno: 4348 Vytisknout

Historie potvrzuje, že sladká chuť je většině lidstva přirozená, stejně tak jako touha čas od času požít opojné nápoje. K objevu aspartamu se váže celkem veselá historie, opět připomínající, kolik náhodnosti a současně odvahy napomohlo významným vynálezům či objevům.

Antika a stará Čína sladily medem. Nicméně, o med jako sladidlo se zájem snížil po objevu cukrové třtiny. Že cukr je strategická surovina, lze vyčíst i z historie pěstování cukrové řepy. Jako první extrahoval z kořene (bulvy) cukrové řepy sladký sirup francouzský botanik Olivier de Serres v roce 1590. Ale až blokáda anglického loďstva za napoleonských válek, která znemožnila dovoz cukru z Karibiku do Francie, byla impulzem, který vedl k vyšlechtění řepných odrůd, jejichž bulvy byly bohaté na sacharózu (řepný cukr, v současnosti je cukernatost až 20 %). Za světových válek byl nedostatek cukru, proto se v Evropě nahrazoval prvním umělým sladidlem, které bylo k dispozici - sacharinem. Jeho výroba byla levná, chuť nebyla ideální, ale vůdci věděli, že i tahle sladká chuť pomůže obyvatelstvu překonat válečné obtíže. Paradoxně, v nové době není důvodem používání umělých sladidel nedostatek sacharózy, ale její nadbytečný přívod ve stravě.

Umělá sladidla se dělí podle doby vzniku na 1. generaci (sacharin, aspartam, cyklamát) a 2. generaci (novější, acesulfam K, steviosid, neotam, sukralóza a další). Z jiného pohledu se dělí umělá sladidla na nutritivní, jako například sorbitol, mannitol (obsahují prakticky shodné množství energie na váhovou jednotku s řepným cukrem), a non-nutritivní (látky, které vyvolávají sladkou chuť v minimálním množství, takže jejich energetická hodnota je minimální).

Objev aspartamu
K objevu aspartamu se váže celkem veselá historie, opět připomínající, kolik náhodnosti a současně odvahy napomohlo významným vynálezům či objevům. V roce 1965 studoval chemik G. D. Searle nové léky pro terapii peptického vředu. V jednom mezikroku pro syntézu tetrapeptidu, jako zamýšleného léku, byl syntetizován metylester aspartylfenylalaninu. Víceméně z důvodu nepozornosti si dotyčný chemik olízl prst, na kterém ulpělo trochu této látky, a objevil, že má sladkou chuť Postupně se ujistil (nejspíše s notnou dávkou odvahy), že objevil aspartam. Aspartam je 180-200krát sladší než sacharóza. Je to dipeptid skládající se ze dvou aminokyselin (kyseliny asparagové a fenylalaninu), které se vyskytují běžně v naší potravě, běžně v bílkovinách našeho těla a jsou součástí celé řady metabolických pochodů. Po požití je aspartam hydrolyzován ve střevě právě na tyto dvě aminokyseliny a metanol.

Je aspartam bezpečný?
Na webu lze najít spoustu článků, které obviňují aspartam z celé řady rizik, a současně menší množství článků, které obhajují jeho bezpečnost. V lékařské literatuře je však kupodivu poměrně skromné množství originálních prací, které by nezávisle hodnotily rizika spojená s požíváním aspartamu. V prvé řadě je třeba přiblížit několik obecných principů, na nichž je obvykle založena interpretace odpůrců aspartamu: 1) Nezohlednění dávky je velmi časté. V řadě zvířecích pokusů se používají dávky aspartamu, které při přepočítání na běžně vážícího člověka znamenají, že aby se stejné účinky dostavily, bylo by třeba požít 100 g aspartamu, což by jak se říká, „zabilo i vola". 2) Zobecnění kazuistických sdělení. Jestliže v současnosti jsou požívání aspartamu exponovány stovky milionů obyvatel, kazuistika popisující vztah aspartamu a migrény nemůže být generalizována z jednoho případu na stovky milionů (těch několik set milionů konzumentů aspartamu hlava bolí jistě i z jiných věcí). 3) Citace neexistujících nebo neověřitelných zdrojů. Podle nich byl vyvinut aspartam jako toxin pro vojenské účely, spadla letadla, protože piloti po aspartamu oslepli, po aspartamu se tloustne (obvykle se zaměňuje příčina a následek), a nakonec nejtvrdší důkaz škodlivosti - aspartam je éčko (což je také vitamin C a podobné, lidstvu škodlivé látky).

Aspartam a nádory
Tenhle obvyklý trik odpůrců čehokoliv je známý - vyšleme zprávu, že dotyčná látka způsobuje nádory. I když se posléze ukáže, že to není pravda, účelu je dosaženo, normální člověk si vždycky ponechá v hlavě myšlenku: co když na tom něco bylo? Dle dostupné literatury byl prvním, kdo upozornil na vztah požívání aspartamu k nádorům, jistý Olney se spoluautory. V roce 1996 publikoval, že používání aspartamu může být ve vztahu ke zvyšující se incidenci nádorů mozku od roku 1980. Toto sdělení mělo nesmírný ohlas. Seriózní námitky, že aspartam byl registrován k užívání až po tomto datu (v roce 1981), a s přihlédnutím ke skutečnosti, že pokud by měl vztah platit, navýšení incidence by nutně muselo mít zpoždění, nebyly moc brány v potaz. Studie provedené na zvířecích modelech přinesly nejednotné výsledky, obvykle ale byly použity mnohem vyšší dávky, než se dají předpokládat pro běžné konzumenty, přitom řada studií měla napadnutelnou metodiku. Posléze se ukázalo, že zvyšování incidence tumorů mozku začalo už v polovině 70. let a že přes trvale se zvyšující spotřebu aspartamu dochází opět k poklesu incidence. Nicméně, informace o vztahu aspartamu k riziku mozkových nádorů, zcela nevědecká, nepodložená a nepravdivá, stále putuje po různých webech a je rozesílána spamy. Dlužno zdůraznit, že žádná poctivě provedená klinická studie u lidí, kteří užívají aspartam v běžných dávkách, neprokázala žádnou spojitost mezi aspartamem a rizikem nádorů.

Aspartam a metanol
Toto je vztah, který může být v současnosti vnímán velmi citlivě, a to pro stále živou tzv. metanolovou aféru. Při rozkladu aspartamu vzniká skutečně metanol. Metanol je skutečně silně toxický. Nicméně je třeba připomenout, že metanol ve stejném množství, jaké se uvolňuje při metabolismu aspartamu, se vyskytuje v přezrálém ovoci, i ve víně: Mezinárodní úřad pro vinnou révu a víno (OIV) stanovuje bezpečnou hranici 150 mg metanolu na 1 litr bílého a růžového vína a 300 mg metanolu na litr vína červeného. Tedy, jestliže si dáte tři deci dobrého červeného vína, které vám jistě prodlouží život a zlepší náladu, můžete přijmout více metanolu, než vznikne rozkladem aspartamu přijatého v běžném množství.

Vliv aspartamu na hmotnost
Celá řada studií se zabývala vztahem požívání umělých sladidel či přímo aspartamu k tělesné hmotnosti. Výsledky nejsou jednotné, nicméně lze je uzavřít následovně. Není k dispozici přesvědčivý důkaz, že by aspartam v potravě či nápojích požívaný v přiměřeném množství vzbuzoval patologickou chuť k jídlu, že by se tedy po aspartamu „tloustlo". Pokud je zařazen do diety, je následný „jojo efekt" méně výrazný, než když je v dietě prostá sacharóza. Jeho účinek pro redukci hmotnosti u obézních pacientů je nejednoznačný. Naopak, z výsledků studií se zdá, že náhrada sacharózy aspartamem zejména v nápojích může výrazně napomoci udržení hmotnosti u běžných zdravých osob. Ty se obvykle nepřejídají, jen se trochu méně pohybují, proto mírné snížení příjmu energie pomocí aspartamu a jiných umělých sladidel umožní udržení jejich hmotnosti. Dlužno zdůraznit, že jsou to také osoby, u nichž se příjem umělých sladidel pohybuje hluboko pod horní hranicí označovanou jako bezpečnou.

Doporučená dávka aspartamu
Jak jsme zmínili, řada odstrašujících výsledků byla získána ve studiích na zvířatech. V těchto studiích byly použity velmi vysoké dávky, které vysoce překračují běžně přijímané množství aspartamu v potravě. Pro běžnou spotřebu v potravě je udáván bezpečný limit 40 mg aspartamu/kg tělesné hmotnosti a den (Evropa) nebo 50 mg aspartamu/kg tělesné hmotnosti a den (USA). Tato hodnota je tzv. ADI (Acceptable Daily Intake), což je dávka, která se vypočítává podle metodiky WHO (Světové zdravotnické organizace). Je přijímáno, že tato dávka je množství, které může být požíváno po celý život, aniž by mělo nepřijatelné zdravotní riziko. Ve studiích, které zjišťovaly průměrnou spotřebu aspartamu v populaci, se ukázalo, že v naprosté většině případů se běžný příjem pohybuje v oblasti do jedné desetiny ADI. Jedinou výjimkou byli, celkem pochopitelně, pacienti s diabetem, kteří měli příjem vyšší. Americká léková agentura (FDA), obdoba našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv, konstantovala, že aspartam je nejvíce vědecky prozkoumaná sloučenina, která se přidává do potravy.

Upraveno podle: Aspartam, hrdina z bájí. Kvapil M et al. Diabetologie 2013. Triton, Praha 2013. Autor článku je diabetologem a přednostou Interní kliniky 2. LF UK a FN v Motole.




Navigace: