Přeskočit na: Navigaci, Obsah, Vyhledávání


Čím si může osladit pacient s cukrovkou?

Výživa a recepty
Publikováno: 2013-03-25 Přečteno: 14657 Vytisknout

Člověk náklonnost k sladké chuti získává při narození. Některé potraviny, které jsou přirozeně sladké, jako ovoce a mateřské mléko, obsahují důležité živiny, a tak nás v podstatě příroda nutí tyto potraviny vyhledávat. Sladká jídla a sladké tekutiny přinášejí přijemný požitek. Problematika umělých sladidel a náhražek cukrů je z mnoha důvodů stále aktuální a diskutované téma. V dnešní době je to hlavně proto, že přibývá civilizačních nemocí jako jsou cukrovka (její výskyt stoupá nejvíce), ale i obezita, cévně srdeční onemocnění, nádory tlustého střeva a jiné novotvary.

Zvýšený výskyt těchto chorob souvisí s nevhodnou životosprávou. Náš životní styl je špatný jak složením, tak množstvím stravy, nedostatkem pohybové aktivity, stresem, kouřením a podobně.

Sladidla je možné dělit z různých hledisek, pro nás je nejdůležitější, zda obsahují energii: tedy kalorická (energetická) nebo nekalorická (neenergetická) - s minimálním obsahem energie, nebo zda jsou přírodní nebo umělá.

Mezi přírodní kalorická sladidla patří bílý, hnědý a třtinový cukr, všechny sirupy a slady, med, melasa. Stévie patří mezi nekalorická přírodní sladidla. Náhradní kalorická sladidla jsou fruktóza a sorbit bez ohledu na jejich původ. Umělých nekalorických sladidel je celá řada, mezi nejznámnější patří sacharin, aspartam nebo tzv. alkoholová sladidla.

Sacharidy

(Z latinského saccharum, ve starší či v cizojazyčné literatuře můžeme nalézt označení uhlohydráty nebo karbohydráty) neboli cukry jsou základní složkou všech živých organismů. Cukry dělíme na jednoduché - k nim náleží monosacharidy a disacharidy, a složené, tedy polysacharidy.
Jednoduché cukry najdeme v ovoci, medu, džusu (glukóza, fruktóza, galaktóza), v obilovinách, pivu a chlebu (maltóza), v řepě, cukrové třtině a javorovém sirupu (sacharóza) nebo v mléce a mléčných výrobcích (laktóza). Glukóza je výhradním zdrojem energie pro mozek (centrální nervový systém). Při námaze se lehce a rychle vstřebá a představuje rychlý zdroj energie pro organismus.
Složené cukry jsou obsaženy v obilninách, luštěninách, zelenině, ovoci, bramborách apod.

Nejdůležitější jednoduchý cukr je glukóza, protože je základním zdrojem energie pro každou buňku organismu člověka. Cukry představují pro organismus okamžitý zdroj energie. Jejich přebytky se ukládají v játrech (ve formě tzv. glykogenu). V případě nutnosti dochází k jejich uvolnění a dodání energie organismu.

Pokud cukry přijímáme v nadměrném množství, které překračuje potřeby organismu, dochází k jeho přeměně na tuky a ten způsobuje obezitu u dětí i dospělých. Představuje tak základ pro řadu závažných zdravotních obtíží jako je riziko vzniku diabetu 2. typu, vysoký krevní tlak a metabolický syndrom (současný výskyt cukrovky 2.typu, poruchy zpracování krevních tuků, vysokého krevního tlaku aj.).

Do kategorie přirozených sladidel patří glukóza (cukr hroznový či škrobový), fruktóza (ovocný cukr), galaktóza, která je součástí mléčného cukru (laktózy), sacharóza (řepný či třtinový cukr) a maltóza (sladový cukr). 

Sladkou chuť mají i některé deriváty cukrů, mezi něž patří sorbitol - našel využití v mnoha dietních potravinářských výrobcích, má mnohem menší množství kalorií, (POZOR - menší, ne nulové), vyrábí se z glukózy, přirozeně ho můžeme nalézt v některých lesních plodech; erythritol - vyskytuje se v ovoci a fermentovaných potravinách, jeho sladivost je 60 - 70% oproti stolnímu cukru, má ale méně kalorií; xylitol - nalézá se přirozeně v ovoci a některých rostlinách, průmyslově ho lze připravit. Konzumace těchto derivátů cukrů ve velkých množstvích může mít na organismus projímavé účinky.

Umělá sladidla 

Jsou synteticky připravené látky sladké chuti užívané místo běžného cukru. Jejich sladivost je několikanásobně vyšší než sladivost sacharózy a je jich tedy potřeba menší množství při stejném pocitu sladkosti. Neobsahují téměř žádnou energii, nepodílí se na zvýšené tvorbě zubního kazu, nezvyšují hladinu krevního cukru, proto jsou doporučována obézním osobám a pacientům s diabetem.
Mezi umělá sladidla povolená v EU patří acesulfam draselný (E 950) - má 130-200 vyšší sladivost než sacharóza, aspartam (E 951) se sladivostí 200 x vyšší, dále sacharin (E 954) s 300-500x vyšší sladivostí a sukralóza ( E 955) se 600x vyšší sladivostí, dále aspartam (E 951), isomalt (E 953) a jiná.
Od vzniku umělých sladidel však existují pochybnosti o zdravotní nezávadnosti. Proto nejsou doporučeny pro těhotné pacientky, jsou u nich kontraindikovány. Další nevýhodou umělých sladidel např. sacharinu, cyklamátu a aspartamu je nahořklá až kovová příchuť, která se vyskytuje zejména po zahřátí, takže tato sladidla nejsou vhodná pro jakoukoliv tepelnou úpravu.

Čím si snad můžeme osladit?

Sacharidy jsou nezbytnou součástí naší stravy. Pro blaho našeho zdraví je lepší jíst polysacharidy, tedy složené cukry, než cukry jednoduché. Polysacharidy s nízkým glykemickým indexem nás nasytí na delší dobu. Glykemický index udává rychlost využití glukózy určité potraviny naším organismem.

Jednoduché cukry s sebou nesou riziko vzniku obezity a u diabetiků nejsou vhodné. Nejedná se pouze o riziko zvýšení tělesné hmotnosti, nýbrž i podezření ze souvislosti s vznikem rakoviny, hypertenze a poruchy metabolismu tuků.

Vztah umělých sladidel a nádorových onemocnění je předmětem mnoha diskuzí a studií. Jasný důkaz o souvislosti s rakovinou u člověka nebyl prokázán žádnou klinickou studií (více na toto téma o aspartamu ZDE - pozn. red.).

Stévia a spol.

Existují i přírodní látky, která se mohou používat jako necukerné biosladidlo. Nejvíce známá je rostlina Stevia rebaudiana obsahující sladký diterpen steviosid. Stevia vděčí za své široké použití vysoké sladivosti, nízké ceně a tomu, že nejsou známy nežádoucí účinky (více o stévii čtěte ZDE - pozn. red.).
Dále je možné používat jako biosladidlo protein brazzein, neboť je pH stabilní, termostabilní a má vysokou sladivost.
Využití jiných přírodních biosladidel je omezeno tím, že se jedná o nestabilní látky (např. monellin), že se tyto rostliny nedají vhodně pěstovat v našich podmínkách (např. thaumatin, monatin), nebo proto, že tyto látky jsou škodlivé pro náš organismus (kyselina glycyrrhizová, abrusosidy). 

Kdy je důvod používat umělá sladidla čili nekalorická nahradní sladidla? 

Jde především o tyto situace: diabetes mellitus, redukce tělesné hmotnosti, redukce obsahu energie v potravinách, ochrana před zubním kazem, cena (umělá sladidla jsou mnohem levnější než cukr).

Nekalorická náhradní sladidla nemají vliv na změnu glykémie - nezvyšují glykémii po jídle nebo mají nepatrný vliv na odpověď glykémie u diabetiků. I když tento účinek je podobný jako u jiných nekalorických sladidel nebo výrobků bez přidaného cukru, některé výrobky s obsahem nekalorických náhradních sladidel mohou obsahovat energii a cukry z jiných zdrojů, které je nutno v dietě zohlednit! Rovněž mohou způsobovat průjem.

Při výběru nejvhodnějšího sladidla si vybírejte takové, které nejvíce odpovídá vašim osobním požadavkům a nejvíce Vám sedí.

Článek byl vytvořen za spoluúčasti studentek 1. LF UK  v  Praze: Lucie Krejbichové, Radky Rudolfové a Anny Vaňousové.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 




Navigace: