Přeskočit na: Navigaci, Obsah, Vyhledávání


Glifloziny: antidiabetika s novým mechanismem účinku

Nová léčba
Publikováno: 2013-11-13 Přečteno: 12023 Vytisknout

Glifloziny přinesly do diabetologie převratný mechanismus účinku, dlouho se totiž vůbec nevěřilo, že by by bylo možné snižovat hladinu cukru v krvi (glykémii) cestou vylučování cukru močí.

Ačkoli jsou glifloziny (jinak též zvané inhibitory SGLT 2) léčebnou novinkou, mají za sebou dlouhou historii: už v roce 1835 vědec Petersen izoloval florizin z kůry jabloně, byl však používán především jako antimalarikum. Co se týče diabetu, naopak převládalo mínění, že by díky účinku v podobě vylučování cukru močí mohly glifloziny způsobovat diabetes.

Mechanismus účinku gliflozinů je relativně jednoduchý. Glukóza se, jako cenný zdroj energie, kompletně vstřebává zpět do organismu. V ledvinách je za toto zpětné vstřebávání zodpovědný takzvaný ko-transportér SGLT2. SGLT 2 „posílá" zpět do oběhu 90 % glukózy, o vstřebání zbývajícího množství se stará jeho "kolega", ko-transportér SGLT 1, který je přítomen i v jiných částech těla, především ve střevech. Glifloziny jsou molekuly, které umí zablokovat účinek klíčového SGLT 2. Praktickým důsledkem je vyloučení až 70 g glukózy močí za den, což představuje množství energie získané přibližně jedním hlavním jídlem. Při léčbě se pak kromě glykémie snižuje i hmotnost pacienta.

Glifloziny představují zatím jedinou léčbu v diabetologii, která funguje nezávisle na inzulinu nebo jeho receptorech, což je důležité v klinické praxi. Limitujícím faktorem léčby glifloziny je stav ledvin - glifloziny nejsou vhodné pro pacienty se závažnějším selháváním ledvin. Pokud má pacient ledviny v pořádku, nebo má jen mírný stupeň ledvinné nedostatečnosti, může glifloziny užívat bez změny dávkování. Lze říci, že glifloziny jsou vhodné pro všechny diabetiky v jakémkoli stadiu choroby v případě, že jejich ledviny jsou v pořádku. 

Na našem trhu je registrován dapagliflozin, který by se na začátku roku 2014 měl dočkat stanovení úhrad od pojišťoven (očekává se, že jeho cena bude o přibližně 5 % nižší než cena inhibitorů DPP-IV, - sitagliptin, vildagliptin, saxagliptin). V USA je k dispozici také canagliflozin ovlivňující kromě SGLT 2 také SGLT 1 ve střevě, čímž dochází ke zvýšení účinnosti, především na glykémii po jídle. V klinickém zkoušení je empagliflozin.

Jak již bylo řečeno, kromě snížení lačné glykémie a glykémie po jídle a snížení glykovaného hemoglobinu, dosahují glifloziny též snížení hmotnosti pacientů, a to o dva až tři kilogramy (pomocí dapagliflozinu lze redukovat ale až 5 kg). Důležité je, že se jedná skutečně o úbytek tukové tkáně a nikoli tekutin a úbytek hmotnosti přetrvává bez jo-jo efektu. 

Vliv na glykovaný hemoglobin není sice nijak závratný, nicméně je pozitivní, že efekt přetrvává v čase (v klinické studii až 104 týdnů). Doložen byl také vliv gliflozinů na krevní tlak, dapagliflozin snižuje systolický krevní tlak o 3 - 5 mmHg, diastolický pak o něco méně. Diabetiky bude jistě zajímat riziko hypoglykémie. U gliflozinů je riziko hypoglykémie obecně nízké, zvyšuje jej kombinační léčba s inzulinem nebo sulfonylureou. Na druhou stranu, zajímavý je poznatek, že u diabetiků 2. typu na inzulinu vedlo užívání dapagliflozinu ke stabilizaci dávek inzulinu.

Silně se diskutuje o nežádoucích účincích gliflozinů, především o riziku močových a urogenitálních infekcí. Uroinfekce nejsou však významně častější ve srovnání s placebem (tabletou bez skutečné účinné látky). Více se vyskytují u žen, hlavně v počátku léčby, nicméně dobře reagují na léčbu. Čtyřleté sledování pacientů na dapagliflozinu ukázalo výskyt urogenitálních infekcí u cca 20 % žen. Mykotické infekce pak hrozí hlavně osobám, které je již někdy v minulosti prodělaly. Některé práce naznačují, že riziko infekcí snižuje pravidelná a dostatečná hygiena.

Glifloziny byly sledovány také z pohledu rizika vzniku nádorů. Zaznamenány byly zatím jen případy nádorů močového měchýře (9 případů na 5500 pacientů). Je však třeba zdůraznit, že všech devět nemocných mělo rizikové faktory: šest osob mělo už při vstupu do studie krvácení do moči a všichni, kteří onemocněli, byli kuřáci a starší 55 let. Pro úplnost dodejme, že se v souvislosti s užíváním gliflozinů vyskytly málo časté případy ztráty tekutin. Odborníci uvádějí, že tuto ztrátu lze dobře vyrovnat, neboť dosahuje jen asi 400 ml tekutin. 

Glifloziny představují novou možnost léčby pacientů s diabetem 2. typu, což je jistě vítané za situace, kdy stále asi 40 % pacientů nedosahuje cílových hodnot glykovaného hemoglobinu. Užívání nových léků je nízkobariérové, formou tablety jednou denně. Dapagliflozin je indikován pacientům nedostatečně kompenzovaným na léčbě metforminem, bude se tedy podávat především do kombinace k ostatním perorálním antidiabetikům nebo k inzulinu. Nejčastějším příjemcem dapagliflozinu by se mohl stát špatně kompenzovaný diabetik s obezitou nebo vysokým krevním tlakem.




Navigace: