Přeskočit na: Navigaci, Obsah, Vyhledávání


Před třiceti lety byly položeny základy dnešní diabetologie

Cukrovka okolo nás
Publikováno: 2014-01-02 Přečteno: 6339 Vytisknout

Studie DCCT (The Diabetes Control and Complications Trial) znamenala před třiceti lety průlom v diabetologii. Standardy, jak jsou známy dnes, byly tehdy formulovány jako nové poznatky.

Neméně důležité bylo pokračování studie DCCT - Epidemiology of Diabetes Interventions and Complications (EDIC).
Asi nejdůležitějším pokrokem bylo, že diabetes přestal být smrtelnou chorobou a stal se léčitelným, chronickým onemocněním. Před studií DCCT se vedly debaty o smyslu měření glykémií u pacientů s diabetem. Existovala sice „glukózová hypotéza" považující hyperglykémii, tedy vysokou hladinu cukru, za příčinu komplikací diabetu, šlo však jen o teorii. Aktuální data z klinických studií chyběla, protože self-monitoring glykémie (pravidelné měření glykémie glukometrem) před 70. lety minulého století reálně neexistoval.

Na začátku 80. let 20. století podnítila National Diabetes Mellitus Research and Education Act klinickou studii, která měla za cíl glukózovou hypotézu testovat. Jinými slovy měla zjistit, zda hodnoty glykémie hrají roli v prevenci diabetických komplikací a zda lze kontrolou glykémie zabránit dalšímu zhoršování nemoci. V roce 1983 byla studie, která srovnávala dosud běžnou a novou, intenzivní léčbu, v plném proudu. Běžná léčba spočívala v podání inzulinu 1 - 2x denně, měření glykémie a edukaci pacienta. Intenzivní léčba si vytyčila stejné cíle jako léčba běžná, přidala však počet injekcí inzulinu denně a minimem byly čtyři měření glykémie za den. Tento přístup také pracoval s dietou (velikost porcí a složení stravy) a cílovými hodnotami glykémie.

Hlavním zjištěním studie DCCT je zjednodušeně řečeno to, co dnes považujeme za jasný fakt: kontrola glykémie je pro kompenzaci diabetu kriticky důležitá. Hodnoty glykovaného hemoglobinu v intenzivně léčené skupině statisticky významně poklesly za 3 - 6 měsíců. Autoři zjistili, že intenzivní léčba je statisticky i klinicky významná pro prevenci a zpomalení zhoršování diabetické retinopatie, nefropatie a neuropatie (tedy poškození sítnice oka, ledvin a nervů). 

Studie EDIC sledovala stejné pacienty a byla zaměřena na dlouhodobější efekt intenzivní antidiabetické léčby (srdečně-cévní komplikace). Po 18ti letech se ukázalo, že intenzivní léčba diabetu snižuje srdečně-cévní riziko u pacientů s diabetem (riziko mozkové mrtvice a srdečního infarktu bylo sníženo o téměř 58 %, riziko poškození sítnice oka až o 70 %). Výsledky studií DCCT a EDIC potvrdily, že existuje cosi jako metabolická či glykemická paměť organismu. To znamená, že efekt časné intenzivní léčby přetrvává v čase (pacienti z intenzivně léčené skupiny na tom byli po letech lépe než osoby léčené běžnou léčbou).

Po zveřejnění těchto přesvědčivých důkazů byla intenzivní léčba diabetu akceptována po celém světě. Údaje z tohoto tisíciletí nicméně ukazují, že pouze 20 - 25 % teenagerů a 20 - 35 % dospělých dosahuje cílových hodnot léčby. 

V budoucnu se bude muset systém péče o pacienty s diabetem vypořádat především s nedostatky v sociální podpoře nemocných, s dostupností péče, s ekonomickou náročností péče, s edukací, s rychlým rozvojem technologií a bude muset hledat způsoby, jak zjednodušit každodenní program léčby diabetu.

 

 




Navigace: