Přeskočit na: Navigaci, Obsah, Vyhledávání


Současné trendy v diabetické dietě

Výživa a recepty
Publikováno: 2014-07-20 Přečteno: 9425 Vytisknout

Dieta v léčbě diabetu je základním léčebným opatřením s velmi dlouhou historií. Názory na ideální diabetickou dietu se v průběhu dějin zásadně měnily a ani dnes se odborníci neshodují na tom, jaký poměr živin je optimální pro to, aby bylo dosaženo kýžené hmotnosti, kompenzace diabetu a také například snížení cholesterolu nebo krevního tlaku u pacienta s diabetem.

Současné trendy v diabetické dietě vedou dvěma směry - k vysokosacharidové dietě s nízkým glykemickým indexem a zvýšeným příjmem vlákniny a k vysokotukovým dietám s vysokým zastoupením zvláště monoenových a n-3 polynenasycených mastných kyselin, které najdeme hlavně v rybách, rostlinných olejích a ořeších. Glykemický index má pomoci diabetikům při volbě vhodné skladby denního jídelníčku. Platí pravidlo, že čím nižší glykemický index potravina má, tím déle je trávena a tím pomalejší je vstřebávání (štěpení) cukrů do krve. To má za následek menší výkyvy glykémie mezi jednotlivými jídly.

Léčba podle typu diabetu

Diabetes je různorodá skupina onemocnění, všechny se ale vyznačují vysokou hladinou cukru v krvi. Léčba u diabetu 1. typu je založena na dodávání inzulinu zvnějšku injekcemi nebo inzulinovými pumpami, protože pacienti mají poškozené buňky slinivky břišní, které mají za úkol vyrábět vlastní inzulin. U diabetu 2. typu se léčebné možnosti ubírají dvěma směry: pomocí léků se posiluje tvorba vlastního inzulinu ve slinivce břišní a současně se napomáhá tomu, aby byl inzulin ve tkáních účinně využitý. Dieta je u diabetu 2. typu základním pilířem léčby a také diabetici 1. typu mají prospěch z dietní léčby - ta je ovšem doplňkem k terapii inzulinem. Účinnost dietní léčby zvyšuje pohybová aktivita.

Historie diabetické diety

Dieta byla do objevu inzulinu jedinou a nepříliš účinnou léčbou diabetu 1. typu. Diabetes 2. typu byl vzhledem ke zdravějšímu životnímu stylu většiny našich předků poměrně vzácným onemocněním. Dietní léčba se historicky vyvíjela od značně kuriózních receptur či hladovek k racionálním a vědecky podloženým doporučením současné doby. Ebersův papyrus (1550 př. n. l.), nejstarší známá literární zmínka o diabetu, doporučoval léčit diabetes pokrmem připraveným ze sladkého piva, naklíčeného pšeničného zrní a zeleného cypřiše. Staří Řekové a Římané upřednostňovali, z našeho pohledu racionální, energetické omezení a umírněnou konzumaci alkoholu. Středověk zásadní novinky v diabetické dietě rozhodně nepřinesl, až v 17. století se doktor Thomas Willis vrátil ke starověkým doporučením a prosazoval hladovou dietu a vápennou vodu. Koncem 18. století zavedl anglický důstojník John Rollo „diabetickou" dietu - vysokotukovou s vysokým energetickým zastoupením živočišných bílkovin. K snídani podával mléko, chléb a máslo, vysokotučný oběd sestával ze směsi krve a loje, k večeři se diabetikům servírovala zvěřina se zeleninou a ke druhé večeři vejce. Chevalier či Priorry (polovina 19. století) vycházeli naopak z předpokladu, že diabetik ztrácí velké množství sacharidů močí, a proto je třeba sacharidy dietou dodávat ve zvýšeném množství. První polovina 20. století byla ve znamení nízkobílkovinných vysokotukových diet, které obsahovaly kolem 65 % energie z tuků, 15 % ze sacharidů a 20 % z proteinů. Objev inzulinu v roce 1922 znamenal dramatický posun v terapii a životní prognóze převážně diabetiků 1. typu, ale ovlivnil samozřejmě i délku a kvalitu života diabetiků 2. typu. V dietoterapii sílil trend posunu od vysokotukových diet k dietám s vyšším obsahem sacharidů. Současná dietetická doporučení v České republice snížila dolní hranici pro příjem sacharidů a naopak mírně zvýšila doporučený energetický příjem tuků se zdůrazněním na jejich kvalitu - doporučován je zvýšený příjem monoenových mastných kyselin a n-3 nenasycených mastných kyselin. Sacharidy by měly tvořit 45-60 % denního příjmu živin, tuky 35 % a bílkoviny 10-20 %.

Dieta u diabetiků 1. typu

Diabetikům 1. typu se doporučuje vyvážená dieta s regulovaným příjmem sacharidů - cílem je zabránit kolísání glykemií a vzniku hypoglykemií. Použití regulované stravy v dietní léčbě diabetiků 1. typu je založeno na znalostech tzv. výměnných jednotek a schopnosti provádět úpravy dávek inzulinu. Výměnná jednotka představuje takové množství potraviny, které ovlivní glykemii přibližně stejně, ať se do těla dostane v podobě chleba, hranolků, čokolády, ovoce nebo smaženého řízku. Stejné množství sacharidů různých kombinovaných jídel ovlivní glykemii pouze podobně - v závislosti na rychlosti vstřebávaných sacharidů, tedy glykemickém indexu. To znamená, že jídla mohou při stejném množství sacharidů reagovat rozdílně a je nutné si individuálně vyzkoušet, kolik a jakého inzulinu na daný typ jídla vaše tělo potřebuje. Jedna výměnná jednotka (v. j.), obsahuje 10-12 g sacharidů - cukrů. To odpovídá cca 2 kostkám cukru. Podle výměnných jednotek se dá naučit, jak si odměřovat jídlo na polévkové lžíce, kusy, litry a také jak jednotlivé druhy potravin měnit. Lidé s diabetem 1. typu by měli při denním stravování počítat nejen množství sacharidů, ale také energetickou hodnotu konzumovaných potravin. Měli by vědět, že 1 g sacharidů dodá tělu 4 kcal/16,8 kJ, 1 g tuku 9 kcal/37,8 kJ, 1 g alkoholu 7 kcal/29,4 kJ,1 g bílkovin 4 kcal/16,8kJ. Podrobné informace k výměnným jednotkám najdete např. na http://www.lecbacukrovky.cz/vymenne-jednotky

Současné trendy v dietní léčbě diabetu 2. typu

Zatímco ideální poměr cukrů, tuků a bílkovin je předmětem intenzivního výzkumu, stálicí v dietní léčbě diabetiků 2. typu zůstává různá míra omezení energetického příjmu vedoucí k žádoucímu zhubnutí.

Vysokosacharidové diety
Mnoho odborníků si myslí, že nejvhodnější pro diabetiky 2. typu s metabolickým syndromem je vysokosacharidová nízkotuková dieta (optimálně s vysokým obsahem vlákniny), neboť u vysokotukových diet prokázali negativní účinky na glykemii a krevní tuky (cholestrol). Velmi se diskutuje glykemický index potravy. Dnes se ukazuje, že diety s nízkým glykemickým indexem potravin mohou zlepšit kompenzaci diabetu a zabránit vzniku rizikových hypoglykemií.

Vegetariánské diety - diety s vysokým obsahem vlákniny
Diety s vysokým zastoupením celozrnných potravin a vlákniny podle některých studií zlepšují metabolismus glukózy u diabetiků 2. typu a zvyšují citlivost tkání na inzulin, což je žádoucí. Diabetici, kteří jedli rostlinnou stravu s nízkým obsahem tuku, měli lepší hladiny cholesterolu v krvi, zhubli a zlepšila se jim kompenzace diabetu.

Nízkosacharidové diety
Některé diety tohoto typu se těší poměrně širokému a komerčně úspěšnému uplatnění. K nejznámějším patří Atkinsova dieta. Jedná se o redukční dietu spočívající ve výrazném omezení příjmu sacharidů, které jsou v dietě nahrazovány bílkovinami a tuky. Atkinsova dieta je rozhodně účinná v krátkodobé redukci hmotnosti, jistě účinnější než diety vysokosacharidové, neboť zvýšený příjem proteinů na úkor sacharidů zvyšuje pocit sytosti a snižuje tím energetický příjem, může i zlepšit kompenzaci diabetu 2. typu. Dlouhodobá účinnost vysokoproteinových diet ale nebyla dosud prokázána, dlouhodobá bezpečnost je také předmětem spekulací, neboť podle některých studií naopak dlouhodobě vysoký příjem bílkovin může být spojen s nárůstem výskytu diabetu 2. typu a poškozením ledvin.

Vysokotukové diety
Kolem těchto diet panuje největší nejednotnost názorů. Nadměrný příjem tuků ve výživě je tradičně považován za rizikový faktor rozvoje obezity. Zkušenosti ze Spojených států ale ukazují, že Američané tuky významně omezili, ale výskyt obezity u nich neklesá, naopak. Dokonce se tomu říká "americký paradox." Problémem je vhodné složení tuků v dietě. Ukazuje se, že škodlivý vliv na hladiny cholesterolu v krvi mají nasycené mastné kyseliny (nejvíce jich je v másle, sádle, tučném mase, uzeninách, plnotučných mléčných výrobcích, v různých polevách, dortech, zákuscích, trvanlivém a jemném pečivu). Nasycené mastné kyseliny by měly tvořit maximálně 10 % všech tuků přijatých během dne. Velice škodlivé jsou tzv. trans tuky (více o nich ZDE). Jak nasycené tuky, tak trans tuky prokazatelně toxicky působí na beta buňku vyrábějící inzulin, což má za následek pokles produkce inzulinu. Zvýšený příjem je rizikovým faktorem rozvoje diabetu 2. typu, srdečních infarktů a mozkové mrtvice.
Naproti tomu polynenasycené mastné kyseliny, zvláště n-3, příznivě ovlivňují cholesterol, hodnoty krevního tlaku, krevní srážlivost a mají vliv na zdraví cév.
Vzorem „ideální" vysokotukové diety je středomořská strava s obsahem tuku kolem 40 %, s vysokým zastoupením "hodných" monoenových mastných kyselin, příznivým poměrem n-3/n-6 polynenasycených mastných kyselin a nízkým příjmem nasycených a trans tuků. Klasická středomořská strava zahrnuje: hojné používání olivového oleje, a to i na vaření a do dresinků, zvýšenou spotřebu ovoce, zeleniny, luštěnin a ryb, snížení celkové spotřeby masa (a bílé maso jíst namísto červeného). Pro přípravu domácích dresinků je vhodné sáhnout po rajčatech, česneku, cibuli a olivovém oleji. Důležité je zamezení konzumace másla, smetany, fast-food stravy, zákusků, pečiva a cukrem slazených nápojů. Popíjení vína má být umírněné a má jít hlavně o červené víno.

Obrázek: Dobré a špatné tuky (Zdroj: www.nasyceneskodi.cz)

nnk

 




Navigace: