Přeskočit na: Navigaci, Obsah, Vyhledávání


Proč se i nadále obávat moru, tyfu a LDL cholesterolu?

Výživa a recepty
Publikováno: 2015-12-23 Přečteno: 1626 Vytisknout

V současné době se opět i mezi odborníky vyrojili nezdolní optimisté, kteří na základě rozsáhlých pozorovacích studií tvrdí, že středně zvýšený cholesterol neškodí. Příliš se nezabývají daleko průkaznějšími studiemi s podáváním léků snižujících cholesterol (statinů ale i dalších), ve kterých téměř bez výjimky snížení především „zlého“ LDL cholesterolu vedlo k významnému poklesu závažných srdečně-cévních příhod, především srdečních infarktů.

V letním vydání časopisu Téma se dokonce na titulní straně objevil článek zpochybňující rizikovost cholesterolu celkově, který je často citován pacienty i lékaři. Zcela nepravdivě a dokonce v podtitulku v něm bylo zmíněno, že v IKEM byl učiněn objev, který tyto pochybnosti podporuje. Zároveň byly zveřejněny vybrané citace z odborné práce J. A. Hubáčka, pracovníka IKEM, který se touto problematikou zabývá. Nebyl však požádán o autorizaci, ani mu nebyla dána možnost dát citace do správného kontextu. Řada vyjádření je proto velmi zavádějících. I když konec článku je již poměrně vyvážený, nadpis a počáteční úvahy jsou zcela nesprávné.

Proč je optimismus týkající se nebezpečnosti cholesterolu zcela neopodstatněný?

  1. Protože ve zmiňovaných studiích autoři sledovali především prakticky nic neříkající celkový cholesterol. Škodí LDL cholesterol. 
  2. Protože sledovali celkovou úmrtnost. Vyšší LDL cholesterol Vás (při)zabije nejčastěji srdečním infarktem, nezpůsobí Vám ale rakovinu, zápal plic ani vážný úraz. 
  3. Protože nebezpečí LDL cholesterolu stoupá již od koncentrace kolem 1-2 mmol/l a tak nízkou nemáme na severní polokouli kromě nově narozených dětí (a ostatních savců) skoro nikdo. Zjednodušeně řečeno, pokud srovnáme osoby s hladinou LDL cholesterolu 3 a 4 mmol/l nemusí být v jejich riziku tak výrazný rozdíl, problém mají obě. Pokud je tedy koncentrace LDL cholesterolu nad 1-1,5 mmol/l, můžeme být již ve výrazně zvýšeném riziku zmíněného srdečního infarktu. Záleží i na přítomnosti kouření, cukrovky, vysokého krevního tlaku. Nic na tom nemění fakt, že aterosklerózu a infarkty mohou kromě LDL částic způsobit i tak zvané remnantní lipoproteiny, tedy určité mezistupně/nedodělky v probíhající látkové výměně tuků, jejichž význam narůstá, protože provázejí často nadváhu a my skutečně stále více tloustneme. Tím však není vyšší LDL cholesterol o nic méně nebezpečný. 
  4. Jak je popírání role (LDL) cholesterolu absurdní ukazuje následující příklad. Mor a tyfus by, doufáme, nechtěl dostat nikdo z nás, natož na ně zemřít.  Příčinou moru a tyfu jsou bakterie Yersinia pestis a Salmonella typhi. Obě choroby jsou vzácné ale stále smrtelně nebezpečné a jejich těžší průběh je nutné léčit antibiotiky. Nic na tom nezměnil fakt, že nás v současnosti ohrožují daleko častěji jiná infekční onemocnění. Zcela analogicky tvrdíme, že nikdo z nás nechce zbytečně zemřít na srdeční infarkt a proto je nesmysl neléčit vysoký LDL cholesterol jenom proto, že se objevují jiné rizikové faktory aterosklerózy a srdečních onemocnění.  

Závěrem lze říci, že tyfus a mor jsou poměrně vzácné, ale stále stejně nebezpečné nemoci – lze je se jim bránit důslednou hygienou, případně antibiotiky. Vyšší hodnoty LDL cholesterolu jsou v současnosti také méně časté, ale také stále stejně nebezpečné – lze je kontrolovat důslednou „hygienou“ životního stylu, především stravování, případně léky, které ho snižují a které máme poměrně jednoduše k dispozici. Samozřejmě se objevují noví protivníci našich pacientů, potažmo medicíny, a to jak v oblasti infekčních onemocnění, tak v oblasti vzniku aterosklerózy. To však zdaleka neznamená, že ti starší přestali být nebezpeční. Proto důrazně doporučujeme stále léčit tyfus, mor a vyšší LDL cholesterol.




Navigace: