Přeskočit na: Navigaci, Obsah, Vyhledávání


Selfmonitoring glykémie: jak na to?

Selfmonitoring
Publikováno: 2016-02-29 Přečteno: 9221 Vytisknout

Léčba inzulinem se neobejde bez měření glykémie přenosným glukometrem. Pacient by měl umět naměřenou glykémii vyhodnotit a upravit podle ní dávku inzulinu či změnit denní režim.

Důležité je i to, že dnes mají lékaři k dispozici počítačové programy, které umožňují záznamy z pacientova glukometru prohlédnout. Díky tomu může lékař přicházet na to, proč pravděpodobně došlo k různým výkyvům a jak se jim příště vyhnout. 

Měření glykémie pacientem (takzvaný selfmonitoring) je klíčový pro dobré výsledky léčby diabetu.

V praxi nelze předpokládat, že by se pacient byl schopen dlouhodobě měřit například 8–10krát denně, proto lékaři doporučují strukturovaný selfmonitoring založený na tzv. malých a velkých denních profilech. 

Co je to glykemický profil?

Glykemický profil je termín označující rozložení měření glykémie v čase tak, aby poskytl co nejpřesnější obrázek průběhu glykémie. Je založen na jednoduchém schématu, které vychází z časového rozložení jídel a obecných fyziologických principů změn hladin glukózy v těle. Hlavní jsou ty časové body, kdy dochází k nejvýraznějším změnám glykémie a ty, které lze nejlépe ovlivnit podáním inzulinu. Jsou to tedy okamžiky před aplikací krátkodobého inzulinu před hlavními jídly nebo svačinami, dále období přibližně dvě hodiny po jídle, kdy ověřujeme správnost dávky v poměru k množství sacharidů v pokrmu, doba před spaním a v průběhu noci (kolem 2:00). Dále pak jde o všechny situace běžného života významně ovlivňující hodnoty glykémie.  

 

Ve kterých denních dobách a situacích je důležité provádět selfmonitoring:

Příjem potravy (měření před jídlem a po něm).

Období výraznějších změn hladin hormonů ovlivňujících glykémii (noc v době mezi 1:00-3:00, ráno 4:00-7:00).

Některé situace běžného života (fyzická práce a sport, stres, sex, probíhající onemocnění, zažívací obtíže, zejména jsou-li spojeny s omezením či nemožností příjmu potravy).

Hypoglykémie (měření při hypoglykemii a kontrola správnosti léčby s odstupem).

 

Doporučené doby měření:

Před hlavními jídly (snídaní, obědem, večeří): podle této hodnoty a množství sacharidů v pokrmu určujeme dávku inzulinu k aktuálnímu jídlu. Glykemie nalačno (po 8-12 hodinách lačnění, reálně tedy před snídaní) by neměla klesnout pod 4 mmol/l a přesáhnout 6 mmol/l. Při určitém zjednodušení a zejména pokud pacient nesvačí, platí totéž i před obědem a před večeří.

Za asi 120 minut po jídle (postprandiální glykémie): podle této hodnoty pacient ověří, zda byla dávka inzulinu podaná k jídlu správná. Za dvě hodiny po jídle by hodnota glykémie neměla přesáhnout 7,5 mmol/l a klesnout pod 5 mmol/l. 

Před usnutím: vědomost o této hodnotě sníží riziko noční hypoglykémie (umožní případnou opravu dávky bazálního inzulinu či požití určitého množství sacharidů v případě,  že je příliš nízká). Hodnota glykemie před usnutím by se měla pohybovat mezi 6,5 a 8,0 mmol/l.

Mezi 1:00 a 3:00 v noci: tato doba nese v důsledku nízké hladiny kontraregulačních hormonů největší riziko hypoglykemie. Doporučujeme pacientovi glykémii v této době občas přeměřit. Hypoglykemické příznaky většinu pacientů v noci probudí, ale nezřídka ji mohou i zaspat. Hypoglykémie pak na sebe může upozornit ranní bolestí hlavy, propoceným prádlem nebo někdy hrůzným snem. Výsledkem noční hypoglykémie bývá pravidelně vysoká ranní glykémie.

Mezi 4:00 a 6:00: v tuto dobu měříme glykémii při podezření na zesílený fenomén úsvitu (vysoké hodnoty glykémie v časných ranních hodinách u diabetika léčeného inzulinem).

 

Malý a velký glykemický profil

Podle počtu měření rozeznáváme a) čtyřbodový denní profil (malý glykemický profil) a b) sedmibodový denní profil (velký glykemický profil).

Při čtyřbodovém profilu si pacient změří hodnoty před všemi třemi hlavními denními jídly a před spaním. Při sedmibodovém profilu si pacient měří glykémie před všemi třemi hlavními jídly, vždy dvě hodiny po nich a před spaním. Měření po jídlech ukazuje, zda dávka inzulinu byla v poměru k množství sacharidů v jídle stanovena správně. 

 

Jak často je tedy třeba glykémii měřit? 

Na tuto otázku není snadné přesně odpovědět. Lékař vybízí pacienta, aby co nejpodrobněji glykémii zmapoval, zatímco pacient má tendenci měřit se spíše méně často, což je dáno především určitou bolestivostí vpichů k získání krve pro glukometr, snahou vyhnout se společenské stigmatizaci i ekonomickými faktory v případě, že si musí dokupovat měřicí proužky. Rozhodujícím prvkem je vždy výsledek léčby měřený hodnotou glykovaného hemoglobinu (dlouhého cukru).  

Proto je otázka frekvence měření glykemie spojena zejména s mírou zkušeností pacienta s jeho onemocněním. Na samém počátku, kdy se seznamuje se zákonitostmi léčby inzulinem, počítáním sacharidů a hledáním správných dávek inzulinu, je ideální měřit glykémii třeba i v sedmibodovém profilu řadu dní po sobě. Pacient se tak lépe dozví, jak různá jídla a množství sacharidů v nich glykémii ovlivňují, naučí se stanovit poměr inzulin/sacharidy v jídle. Také získá představu o glykémii v různých situacích (sport, stres, hypoglykemie…). Občas je vhodné přidat i měření v noci kolem druhé nebo třetí hodiny, zvláště pokud je podezření, že pacient nerozpoznává hypoglykémie, nebo mezi čtvrtou a šestou hodinou, pokud se nedaří dosahovat cílových hodnot glykémie nalačno.

Poté, co si pacient diabetes “osahal”, nalezl pro sebe optimální režim a dosahuje cílových hodnot glykémie i glykovaného hemoglobinu, může četnost měření snížit. Ideální je ale stále dodržovat frekvenci tří až čtyř měření za den (čtyřbodový profil). U nových typů pokrmů, se kterými se diabetik setkává poprvé, se doporučuje přeměření před tímto jídlem a po něm. Sedmibodový profil by měl být do selfmonitoringu zařazen aspoň jednou týdně. Častěji by se pacienti měli měřit také při akutním onemocnění, v případě rozkolísání glykémie, při podezření na hypoglykémie a při zhoršení glykovaného hemoglobinu. 

 

Základní principy úprav dávek inzulinu na základě změřené glykémie 

Při úpravách dávek inzulinu se držíme následujících zásad: 

1. Při hledání eventuální chyby v nastavení dávek inzulinu hledáme určitý vzorec opakující se v několika dnech, nedoporučujeme měnit dávkování pouze na základě jedné či dvou vychýlených hodnot.

2. Při nalezení takovéto ojedinělé vychýlené hodnoty se pacienta ptáme na okolnosti jejího vzniku. Rozbor takové situace mu většinou osvětlí, kde chyboval a příště se může omylu vyhnout. 

3. Pokud doporučujeme změnu v dávkování inzulinu, pak většinou neradíme v jednom dni měnit dávku o více než 1-2 jednotky. Pokud jsme přesvědčeni, ze by změna dávky měla být výraznější, poučíme pacienta, aby ji rozložil do několika dnů při stálém měření glykémie.

 Zdroj: Brož Jan a kol. Léčba inzulinem. Praha, Maxdorf 2015.




Navigace: