Přeskočit na: Navigaci, Obsah, Vyhledávání


Proč chodit při diabetu na kontrolu zraku, i když vidíte dobře?

Nová léčba
Publikováno: 2017-12-29 Přečteno: 510 Vytisknout

Počet pacientů s diabetem, kteří se potýkají s nějakým stupněm poškození zraku, výrazně roste. Spolupráce očních lékařů s diabetology se zatím vyplatila v tom, že procento osleplých v tuto chvíli již nenarůstá, jak potvrdil doc. MUDr. Petr Kolář, Ph.D., z Oční kliniky FN Brno.

Diabetes 2. typu se projevuje v první řadě v podobě takzvané diabetické retinopatie, která je nejčastější mikrovaskulární komplikací tohoto onemocnění. Postiženy mikroangiopatií bývají nejdrobnější cévy a celý kapilární systém na sítnici. Rozlišuje se mezi neproliferativním a proliferativním stupněm diabetické retinopatie. 

Jak poškození cév při diabetu vzniká? Drobné cévy musejí být za normálního stavu vystlány endotelem (výstelkou), ale endoteliální buňky v souvislosti s onemocněním diabetem odumírají. Uvnitř cév pak dochází ke srážení krve a dlouhodobému rozšiřování cév. Cévy se stávají nefunkčními a oko začíná být nedostatečně zásobeno kyslíkem a živinami z krve. Tělo na tento stav reaguje vytvářením nových, náhradních cév na sítnici, které jsou ale velmi křehké a při větší  tělesné námaze může snadno dojít k dramatickému krvácení do oka spojenému s výrazným poklesem ostrosti zraku. „Z praxe mohu říci, že pacienti si často stěžují, že ke mně musejí docházet na pravidelné prohlídky. Říkají: Proč musím chodit, když dobře vidím? Vysvětluji jim, že centrální sítnice je sice stále v pořádku, ale zevní sítnice u nich již výrazně reaguje na poškození cév při diabetu. Pokud nezačneme pacienta aktivně léčit právě v tomto stadiu, tak se může do tří čtyř měsíců dobrat praktické slepoty. Pacient nemusí mít žádné příznaky zhoršeného zraku, ale nález na sítnici může být přesto velmi závažný. K vyšetření drobných cév je často třeba fotodokumentace, protože drobné odchylky v jejich růstu jsou pouhým okem těžko rozpoznatelné,“ varuje doc. Kolář.

 

Protilátky proti VEGF léčí tam, kde laser nepomůže

 

Pokud není diabetická retinopatie správně léčena, může dojít ke vzniku takzvaného diabetického makulárního edému, který probíhá samostatně nebo v kombinaci s retinopatií. Zásadním rozdílem mezi diabetickou retinopatií a diabetickým makulárním edémem je místo, kde dochází ke změnám. Zatímco retinopatie postihuje periferní sítnici, která slouží k vidění za šera a tmy, makulární edém zasahuje centrální makulární oblast, která slouží k barevnému vidění. Pokud je oblast postižena zcela, je zrak  zachován jen asi z 20 %. Ve vyspělém světě se jedná o onemocnění, které je u lidí do 65 let nejčastější příčinou slepoty. V současnosti je možno situaci u nemocných pouze stabilizovat, zlepšení zraku bohužel slíbit nelze.

Co se týče léčby, změny mimo oblast žluté skvrny je možné léčit pomocí laserové fotokoagulace, která se v tomto případě užívá zcela standardně po celém světě. Pokud ale dojde ke krvácení ve sklivci či k potrhání sítnice, nastupuje metoda pars plana vitrektomie, při níž se v oku dělají tři otvory, přes něž lze operovat endoskopicky. Operace se provádí pod mikroskopem a je třeba postupovat velmi opatrně, protože se jedná o orgán s pouhým dvoucentimetrovým průměrem. U diabetického makulárního edému nelze použít laser, protože by mohl pacienta oslepit. Obvykle se podávají protilátky proti vaskulárnímu endoteliálnímu růstovému faktoru (VEGF). Jejich působením lze dosáhnout dokonce nárůstu zrakové ostrosti, ačkoli ještě nedávno bylo standardem pouhé zachování ostrosti. Léčbu je možné navzdory přísným indikačním kritériím využívat i v ČR.

Zdroj: www.amreview.cz




Navigace: